„Dva nejdůležitější dny v životě jsou den, kdy ses narodil a den, kdy jsi zjistil proč.“ Mark Twain

Vítejte na webu Chlapa bídného Nádoby hříšné

Život je často o paradoxech a také tím je zábavný. V tomto případě mým paradoxem je skutečnost, že při psaní své první knihy „Vždy je cesta aneb Ztracený bílý muž a pochroumaný pes napříč kontinenty“ jsem zvažoval možnost vydat ji pod pseudonymem, protože jsem si nepřál být veřejně známý. Od toho jsem na základě dobře míněných rad a relevantních důvodů upustil, takže jsem se postupně smířil s faktem, že budu tváří nejen knihy, ale i všech souvisejících projektů. Což vnímám jako daň za vše, co mi tyto aktivity přinášejí, včetně plnění snů…
Díky úspěchu knihy a různým veřejným akcím či mediálním ohlasům jsem začal být stále více vidět a veřejnost vyhledávala spíše můj soukromý Facebookový profil, než ten projektový.
A protože jsem se ve své aktivitě i všestrannosti tradičně pustil do řady činností, přičemž většina z nich stejně jako kniha / knihy vznikly na základě reakcí a poptávky veřejnosti, bylo vhodné pro lepší přehled vše sjednotit pod jednu „značku“ a do ucelené nabídky.
Použít pro ni mé jméno bylo logickým vyústěním a tak ho nakonec paradoxně vlastně ještě propaguji…

Opět jsem se tedy přesvědčil o rčení, že „Chceš-li pobavit Bohy, svěř jim své plány“

Byť jsem pro mnohé mylně zaškatulkován jako „pejskař“ či „cestovatel“ nebo „dobrodruh“, stejně i má kniha coby „cestovatelská“ nebo „psí“, tak pravda je to pouze částečná.
Kniha je především o překonávání překážek, hledání cesty a mnohých dalších hlubších poselstvích, určena doslova pro každého. Ale především má bavit.
Stejně tak mé další aktivity a projekty.
A dávno před uvedenými škatulkami jsem byl mužem mnoha profesí, činností a zájmů, tedy i zkušeností.

Chci zdůraznit, že se nepovažuji za odborníka v žádném oboru a už vůbec ne (proboha!) za někoho, kdo může či nedejbože by měl druhým radit! Pouze jsem v životě podnikal opravdu velmi, velmi bohatou škálu aktivit, bohužel však také i leccos pokazil…, ale vším jsem sbíral nesmírně cenné zkušenosti, poznání či vědomosti, i tříbil a třídil své schopnosti. Současně jsem se seznámil s bezpočtem lidí, vyslechl pozorně neméně příběhů, i jsem jich mnoho přečetl, hodně jsem viděl a zažil…, přičemž díky své hluboké paměti a daru vše propojovat, jsem ze všech těchto požehnání vyvodil různé závěry. V těch se vždy ještě více utvrdím dalším životním průběhem a když se o nich v obdobných formách dočítám v moudrých citátech či knihách, napříč historií, kontinenty i civilizacemi.
A proto je ve své knize a na sociálních sítích či v rámci veřejných akcí sdílím, s touhou podělit se o vše nabyté. Z vděčnosti za vše, co jsem sám dostal a pro mě kdo udělal, i z potřeby vrátit do Prostoru alespoň něco z toho všeho. Trochu takové „Pošli to dál..“
A v jednom z mých nejoblíbenějších filmů „Into the wild“ zazní, že pouze sdílené štěstí je štěstím. V hluboké pokoře tak ale činím s plným vědomím, že za vším stojí původně především mé gigantické nezdary a drastické pády, i tragické události, přičemž nejednou v životě jsem byl doslova na dně a toužebně si přál nežít… Nicméně co tě nezabije, to tě posílí a tak vše byly nejen lekce, ale i požehnání. V rámci kterých jsem se mimo jiné naučil, že i i z těch největších sraček se dá nejen dostat a veškeré nevýhody či překážky překonat, ale ještě se dají přetavit v požehnání a přínos nejen pro sebe, ale i pro druhé. Zářným příkladem toho je i úspěch mé knihy a její přínos, včetně souvisejících projektů, mnoha lidem a dalším tvorům.
(omlouvám se za vulgarismus, ale je to nejvýstižnější termín a také vyvážení všech uvedených vznešených výrazů, protože jen s nimi bych to nebyl opravdu já a upřímnost/pravdivost/přímočarost jsou jedny z mála mých ctností)

Abych ještě více podtrhl, že opravdu sám sebe nepovažuji za žádného Pana Dokonalého a už vůbec ne světce (což mi lichotivě přisuzují někteří příznivci, i nelichotivě kritici) a protože mám rád humor, sebereflexi, ironii a nadhled, tak sám sobě na sociálních sítích říkám „Chlap bídná Nádoba hříšná“ – což bude i název mé další knihy

Bližší představení mého příběhu a pohnutek najdete na webu www.vzdyjecesta.cz, k jehož prohlédnutí bych vás rád pozval zejména.
Je to mé milované a upřednostňované dítě, přičemž o mě řekne asi nejvíce.
V případě zájmu o mou detailnější (nejen) profesní historii najdete v sekci Reference.

Za Váš zájem, čas a nabídky, ale případně i jiné reakce, předem děkuji!
A přeji Vám, k čemu se sám pro sebe často „modlím“: hodně moudrosti a vůle vidět pravdu při hledání Vaší cesty, i trpělivost, odhodlanost a sílu po ní kráčet…
Vyplatí se to, za to dám krk na špalek!
Přičemž se sebereflexí, zdravým sebevědomím, humorem, nadhledem, radostí a pevným odhodláním to jde rozhodně lépe

„Když si nechceš splnit své sny, to už jsi něco jako zelenina“
Burt Munro Forever…!

„Naše zkušenosti nejsou ani zdaleka neomluvitelnými hříchy nebo něčím hrozivým. Vyjadřují naší karmu a způsob, jak se k nim stavíme, potvrzuje naší vyzrálost.“ lama Ole Nydahl

„Ti nejkrásnější lidé, které známe, jsou ti, kdo poznali porážku, poznali trápení, boj a ztráty, našli však vlastní východisko. Jsou to lidé, jimž je vlastní uznání, citlivost a porozumění životu. Jsou plni soucitu, laskavosti a hluboké lásky. Lidé nejsou pohlední jen tak. Dobří lidé se ne-musejí narodit hezcí. Sami sebe však takovými udělají.“ Elisabeth Kübler-Rossová

„Život patří těm, co se neposerou.“ Charles Bukowski

“ Život není o čekání, až přejde bouřka.., je o učení se tančit v dešti.“ Vivian Greene
„Žijme svůj život jako knihu, kterou chceme číst.“ Neznámý autor
Pojďme tedy tančit a číst společně 🙂
Honza

„Většina z nás si ve své omezenosti neuvědomuje, že kdybychom nemysleli jen sami na sebe, pomohli bychom tím především sami sobě nejlépe.“

„Po odpovědích na naše otázky bychom měli pátrat jinde než kde je většinou hledáme, když nasloucháme a chceme vidět, pak odpovědi často leží přímo před námi a všude kolem.“

„Nejen obloha nám připomíná neomezenost vesmíru a pokoru, ve které bychom měli přistupovat k jeho zákonům a tím i ke své mysli a tak k sobě navzájem.“

„Mnozí lidé, ne-li většina lidí, včetně těch, kteří by měli o pravdu nejvíce usilovat a hledat, ji bohužel často nechtějí znát, ale jen mít.“
„Je lepší mířit ke hvězdám a minout.., než mířit do sraček a trefit se… 🙂 “

Honza Drobný
Narozen ve znamení Draka s prvkem Ohně

 

 

 

Báseň starého Indiána

Nezajímá mě, z čeho žiješ.
Chci vědět, po čem toužíš,
a zda máš odvahu setkat se s touhou svého srdce.

Nezajímá mě tvůj věk.
Chci vědět, jestli bys riskoval,
aby se na tebe dívali jako na hlupáka kvůli tvé lásce,
snu nebo kvůli dobrodružstvím, aby jsi opravdu žil.

Nezajímá mě, jaké tvé planety stojí spolu s Měsícem.
Chci vědět, jestli ses dotkl středu svého smutku,
zda v tobě zanechala v životě rány zrada,
a zda ses už kvůli strachu z dalších bolestí stáhl.

Chci vědět, jestli by jsi uměl žít s bolestí, s mou či s tvou.
Jestli umíš divoce tančit a nechat, aby tě extáze naplnila
až po konec tvého prstu bez toho,
aby jsi mávl opatrnosti nebo tomu, abychom byli realisté
nebo abychom pamatovali na hranice lidského bytí.

Nezajímá mě, jestli příběh, který mi povídáš, je pravdivý.
Chci vědět, jestli dokážeš někoho zklamat,
abys byl pravdivý k sobě samému,
a jestli umíš snést obvinění ze zrady proto,
aby si nezradil svou vlastní duši.

Chci vědět, jestli vidíš to krásné i tehdy,
když to není krásné každý den,
a že život pochází z Boží přítomnosti.

Chci vědět, jestli dokážeš žít s neúspěchem,
s mým nebo s tvým a přece se zastavit na břehu jezera
a zakřičet stříbrnému měsíci: „ANO!“

Nezajímá mě, kde žiješ a kolik vyděláváš.
Chci vědět, jestli dokážeš vstát po noci plné smutku a pochybností,
unavený a s kostmi rozbitými se postarat o děti?

Nezajímá mě, kdo jsi a jak ses sem dostal.
Chci vědět, jestli stojíš se mnou uprostřed ohně bez toho, abys ses vylekal.

Nezajímá mě kde, co a s kým ses učil.
Chci vědět, co tě podrží zevnitř,
když už se všechno ostatní zřítilo.

Chci vědět, jestli dokážeš být sám se sebou
a zda jsi opravdu rád sám se sebou v prázdných chvílích.

(autorka Oriah Mountain Dreamer, úvodní báseň k její knize Pozvání.
Jen málokterý text mluví tak výstižně z hloubi mé duše)