„Žijme svůj život jako knihu, kterou chceme číst.“ Neznámý autor

Honza Drobný

Spisovatel, dobrodruh, cestovatel.
Bavič, producent a především obrovský milovník psů, zvířat, přírody a života. Často nazýván jako Zaříkávač psů nebo český Bear Grylls.

SBĚRATEL ZÁŽITKŮ, ZKUŠENOSTÍ A POZNÁNÍ.
Dříve naivní, dnes již realistický a pragmatický, přesto však i nadále snící idealista

Od roku 2020 svým způsobem exulant, na základě žalostného vývoje ve vlasti (politika, corona, ekonomika).
Hledající řešení, štěstí a nové dovednosti v divočině polárního kruhu.
V duchu vlastních hesel „vždy je cesta“ a „z nevýhody výhoda“.

 

„Dva nejdůležitější dny v životě jsou den, kdy ses narodil a den, kdy jsi zjistil proč.“ Mark Twain

„Když si nechceš splnit své sny, to už jsi něco jako zelenina“ Burt Munro Forever…!

„Život patří těm, co se neposerou.“ Charles Bukowski

Vítejte na webu Chlapa bídného Nádoby hříšné 🙂

Byť jsem pro mnohé mylně zaškatulkován jen jako „pejskař“ či „cestovatel“ nebo „dobrodruh“, stejně i mé knihy coby „cestovatelské“ nebo „psí“, tak pravda je to pouze částečná.
Knihy jsou především o překonávání překážek, hledání cesty a poznáních, určena doslova pro každého. Ale především mají bavit, inspirovat a motivovat.
Stejně tak mé další aktivity a projekty, přičemž před uvedenými škatulkami jsem byl mužem i řady dalších profesí, činností a zájmů, což se vše nějak promítá i do současnosti.

Chci zdůraznit, že se nepovažuji za odborníka v žádném oboru a už vůbec ne (proboha!) za někoho, kdo může či nedejbože by měl druhým radit! Pouze jsem v životě podnikal opravdu velmi, velmi bohatou škálu aktivit, bohužel však také i leccos pokazil…, ale vším jsem sbíral nesmírně cenné zkušenosti a vědomosti, i tříbil své schopnosti. Současně jsem se seznámil s bezpočtem lidí, vyslechl pozorně neméně příběhů, i jsem jich mnoho přečetl, hodně jsem viděl a zažil…, přičemž díky své vyjímečné paměti a daru vše propojovat, jsem ze všech těchto požehnání vyvodil různé závěry, což je a měl by být nekonečný vývoj…

Abych ještě více podtrhl, že opravdu sám sebe nepovažuji za žádného Pana Dokonalého a protože mám rád humor, sebereflexi, ironii a nadhled, tak sám sobě na sociálních sítích říkám „Chlap bídná Nádoba hříšná“ – což bude i název mé další knihy a jmenuje se tak i můj zábavný cestovatelský stand-up s promítáním  

Bližší představení mého příběhu a pohnutek najdete na webu www.vzdyjecesta.cz, je to mé milované dítě, které o mě řekne asi nejvíce.
V případě zájmu o mou profesní historii klikněte na Reference.

Za Váš zájem a čas velice děkuji!

A přeji Vám, k čemu se sám pro sebe často „modlím“: hodně moudrosti a vůle vidět pravdu při hledání Vaší cesty, i trpělivost, odhodlanost a sílu po ní kráčet…
Vyplatí se to, věřte mi.
Přičemž se sebereflexí, zdravým sebevědomím, humorem, nadhledem, radostí a pevným odhodláním to jde rozhodně lépe

„Naše zkušenosti nejsou ani zdaleka neomluvitelnými hříchy nebo něčím hrozivým. Vyjadřují naší karmu a způsob, jak se k nim stavíme, potvrzuje naší vyzrálost.“ lama Ole Nydahl

„Ti nejkrásnější lidé, které známe, jsou ti, kdo poznali porážku, poznali trápení, boj a ztráty, našli však vlastní východisko. Jsou to lidé, jimž je vlastní uznání, citlivost a porozumění životu. Jsou plni soucitu, laskavosti a hluboké lásky. Lidé nejsou pohlední jen tak. Dobří lidé se ne-musejí narodit hezcí. Sami sebe však takovými udělají.“ Elisabeth Kübler-Rossová

„Mnozí lidé, ne-li většina lidí, včetně těch, kteří by měli o pravdu nejvíce usilovat a hledat, ji bohužel často nechtějí znát, ale jen mít.“

„Je lepší mířit ke hvězdám a minout.., než mířit do sraček a trefit se… 😉 “

„Bez vzduchu, pití a jídla nepřežijeme.
Ale bez snů, ideálů, lásky, vyšších hodnot a užívání jen přežíváme.“ 

Honza

 

Báseň starého Indiána

Nezajímá mě, z čeho žiješ.
Chci vědět, po čem toužíš,
a zda máš odvahu setkat se s touhou svého srdce.

Nezajímá mě tvůj věk.
Chci vědět, jestli bys riskoval,
aby se na tebe dívali jako na hlupáka kvůli tvé lásce,
snu nebo kvůli dobrodružstvím, aby jsi opravdu žil.

Nezajímá mě, jaké tvé planety stojí spolu s Měsícem.
Chci vědět, jestli ses dotkl středu svého smutku,
zda v tobě zanechala v životě rány zrada,
a zda ses už kvůli strachu z dalších bolestí stáhl.

Chci vědět, jestli by jsi uměl žít s bolestí, s mou či s tvou.
Jestli umíš divoce tančit a nechat, aby tě extáze naplnila
až po konec tvého prstu bez toho,
aby jsi mávl opatrnosti nebo tomu, abychom byli realisté
nebo abychom pamatovali na hranice lidského bytí.

Nezajímá mě, jestli příběh, který mi povídáš, je pravdivý.
Chci vědět, jestli dokážeš někoho zklamat,
abys byl pravdivý k sobě samému,
a jestli umíš snést obvinění ze zrady proto,
aby si nezradil svou vlastní duši.

Chci vědět, jestli vidíš to krásné i tehdy,
když to není krásné každý den,
a že život pochází z Boží přítomnosti.

Chci vědět, jestli dokážeš žít s neúspěchem,
s mým nebo s tvým a přece se zastavit na břehu jezera
a zakřičet stříbrnému měsíci: „ANO!“

Nezajímá mě, kde žiješ a kolik vyděláváš.
Chci vědět, jestli dokážeš vstát po noci plné smutku a pochybností,
unavený a s kostmi rozbitými se postarat o děti?

Nezajímá mě, kdo jsi a jak ses sem dostal.
Chci vědět, jestli stojíš se mnou uprostřed ohně bez toho, abys ses vylekal.

Nezajímá mě kde, co a s kým ses učil.
Chci vědět, co tě podrží zevnitř,
když už se všechno ostatní zřítilo.

Chci vědět, jestli dokážeš být sám se sebou
a zda jsi opravdu rád sám se sebou v prázdných chvílích.

(autorka Oriah Mountain Dreamer, úvodní báseň k její knize Pozvání.
Jen málokterý text mluví tak výstižně z hloubi mé duše)