Čoklí den

 

Motto: „Jaký pán, takový pes“
(včetně energie, kterou mu předáváme)


PES NENÍ bezcenná věc na řetězu, ani dítě, panenka, doplněk či prostředek k chlubení.
Je to pes (potomek vlka), nic míň, nic víc!
To není méněcenné či dokonce ponižující, právě naopak.
Pro své psy bych umřel, doslova a bez váhání!
I proto, že jsou naprosto čistí a jako naše zrcadla.
Pes je jediný tvor na světě, který Vás miluje víc než sám sebe a který by pro Vás ihned umřel.
Jsme středobodem jeho Vesmíru.
Je na nás zcela odkázán a bezmezně nám důvěřuje.
To NIKDY nesmíme zradit, což zdaleka neznamená jen ho neopustit.

PES CHCE, POTŘEBUJE A ZASLUHUJE BÝT PSEM!

A proč má projekt tak netradiční a pro někoho možná až odpudivý název?
– aby vzbudil zájem
– aby se jasně odlišil od různých psích akademií, protože já vám vašeho psa vychovávat nebudu
– aby sloužil i trochu jako filtr na lidi, kteří mají psa jako panenku či dítě, protože těm bych zřejmě nic nedokázal předat
– protože to je můj styl humoru a s humorem jde vše v životě rozhodně lépe 🙂

Hlavním smyslem našeho projektu je po celý den s vámi v různých formách sdílet své zkušenosti a úhly pohledu.
I vás pobavit a také vám umožnit sdílet své psí radosti i strasti vzájemně.

Sice sám sebe nepovažuji za odborníka a také se snažím vymanit ze škatulky „pejskař“ (opravdu jsem toho dělal a dělám mnohem, mnohem více), ale mnozí mě za obojí považují a proto se na mě také v podstatě denně obracejí, s žádostmi o radu či pomoc.
Jelikož mě to stojí velké množství času i energie a současně často vídávám, jak někteří páníčci jen díky neznalosti zcela zbytečně škodí svým pejskům a sobě, rád bych své zkušenosti, názory a úhly pohledu předával pokud možno co nejvíce lidem plošně. Přičemž jak bývá mým zvykem v podstatě u všech činností, tato „poučování“ budu doprovázet humorem a spojovat s různými dalšími přínosy, včetně všestrannější zábavy a charity.

Pro představu o mých psích zkušenostech můžete nahlédnout například na web www.vzdyjecesta.cz (kde naleznete kromě mnoha jiného i povídání o mých předešlých či současných pesanech, rozhovory v psích periodikách, odkazy na reportáže apod.) nebo na videa v rámci mého soukromého FB profilu – moje současná čtyřčlenná smečka se se mnou na volno pohybuje volnou přírodou mezi zvěří, ve městě, po veřejných akcích i na cestách Evropou, jejich předchůdce Tekýsek dokonce v Peru či Thajsku nebo na závodních okruzích atd.
Přičemž tím, že jsou zachránění a s velice pohnutými osudy, nesli si různá traumata a fobie – např. Meggienka na sebe nenechala sáhnout, natož třeba na břicho a už vůbec ne od cizího, Číroušek měl panický strach z vody atd. Nebo byli opakovaně vráceni do útulku či byli jen zavření a řezaní, coby nezvladatelní.
Přesto dneska úplně v pohodě se rozvalují i na veterině, dovádí v moři a třeba když na psích akcích vystupuji na pódiu, nechávám je čekat v našem „ležení“ zcela na volno, se štěkajícími a vrčícími psi kousek před nimi. A navíc jsou smečka, tedy vzájemně se strhávající…, přesto jsou v klidu.
Velmi mě pobavilo, když se ke mě donesla informace, že někteří psí odborníci prý považují má videa za zfalšovaná, protože to „není možné“ 🙂 Nebo třeba jedna paní chovatelka plemene husky, sama sebe považující za všehoznalou a všeumějící, tvrdila, že husky nejde vychovat na chození bez vodítka (natož mezi zvěří) a když jí někdo v debatě napsal, ať se podívá na má videa, odpověděla, že se nemusí na nic koukat, protože to dělá 20 let a tak ví nejlépe, co jde a nejde 
I proto, ale rozhodně a zdaleka nejen proto, sám sebe opravdu nepovažuji za odborníka, ani bezchybného. A koneckonců i  ty chyby nebo omyly nám mohou být nesmírně užitečné, když máme pravdivou sebereflexi, i vůli se učit a posouvat.
Takže vám nebudu do hlavy vtloukat své „neomylné pravdy“, ale sdílet co jsem se naučil a s tím, že se třeba něco naučím i já od vás… Protože každý z nás jsme unikátní, tedy i naše zkušenosti a samozřejmě i naši psí parťáci.
(mimochodem, co se týče mé případné „odborné psí způsobilosti“, tak kdysi dávno jsem se svými německými ovčáky Ronuškou a synem Codýskem složil několik zkoušek služebních psů, ale v podstatě to nepovažuji nijak zvlášť za směrodatné a vzpomněl jsem si na to při tvorbě tohoto textu víceméně náhodou, přičemž to o mě z nových přátel a současných fanoušků ani nikdo neví)
Jsem zastáncem tvrzení „kecy nemaj cenu, ukázaná platí“, takže kdybych měl předložit své reference, jsou to především moji naprosto ŠŤASTNÍ PSI 🙂

Jestliže pes neposlouchá, nepotřebuje vychovat on, ale především jeho páníček.
Rozhodně však nejde o žádnou raketovou vědu nebo výjimečné
 schopnosti pro vyvolené, osvojit si kroky ke vzájemně spokojenému fungování se psem může doslova každý, kdo bude chtít – přemýšlet, učit se a důsledně dodržovat pravidla.

Bohužel díky současné koronavirové situaci jsme museli všechny veřejné akce zrušit.

Ale v případě zájmu nebo dotazu se již nyní můžete obrátit na mou drahou kolegyni Michaelu Hovadíkovou, která má v součinnosti se mnou projekt na starost.

E: čokliden@honzadrobny.cz,

Foto:
https://www.facebook.com/honza.drobny/media_set?set=a.2392005460879409&type=3
https://www.facebook.com/honza.drobny/media_set?set=a.2164755056937785&type=3

Videa (některá videa se ale zobrazí jen mým FB přátelům):

https://www.facebook.com/honza.drobny/media_set?set=vb.100002099340834&type=2

 

A takhle jsem přistupoval k odchodu mého parťáka Tekýska:

https://www.facebook.com/honza.drobny/media_set?set=a.1297407093672590&type=3

 

Psí modlitba: